Lidská mysl je něco nevyzpytatelného a i ta naše vlastní nás dovede pěkně zradit nebo překvapit. Dokonce i my mocní kouzelníci nemůžeme říct, že známe všechna zákoutí našich myšlenek, stejně jako nevíme pořád spousty věcí o magii. Jeden docela zajímavý případ se stal v nemocnici svatého Munga, kde z oddělení duševně chorých prchl blázen a dokonce se mu dostala hůlka do rukou. Co všechno pak nadělala taková hůlka v rukou blázna?
Tyran v rouše beránčím
Nevím jak Vy milé čtenářstvo, ale já jsem dotyčného tyrana = pana profesora měla celkem
ráda až do osudného dne. Považovala jsem ho za pohodového člověka až do osudného dne.
Dokonce jsem k němu planula jistým obdivem či náklonností až do osudného dne! A o
kom, že to tu plácám? O profesoru Alessandru de Nicolsburgovi! Netuším co se s panem
profesorem přes léto stalo a ani nechci představovat co bude dělat svému študentstvu.
Jestli vás zajímá co se stalo tak tedy….
Před nějakým časem jsem dělala rozhovor s panem profesorem Georgem R. T. Yssilonem.
Mimochodem velmi zajímavá nová posila našeho profesorského šimlu. Hezky jsme si ve
Velké Síni povídali o bytí a nebytí. Ostatní studenti se věnovali své činnosti a kupodivu – asi
díky panu profesoru – nikdo neházel rajčaty, ani hroznovým vínem či nezkoušel poletovat
v síni na koštěti či jiném předmětu. V tom se vřítil do síně ten „šílenec“! Začal řvát, že
všichni máme školní trest a ať okamžitě klušeme k Bludišti.
Jako za co a proč? Ptali jsme se. Ale kdo takto otevřel papulu byl hned minimálně o 50 bodů
lehčí tedy jeho kolej. Ač se nás snažil pan profesor Yssilon od trestu uchránit nezdařilo se.
Vypravili jsme se tedy k Bludišti. Cestou profesor Nicolsburg nabral i pár dalších chudáků,
kteří se mu připletli do cesty. U Bludiště nám řekl, že máme najít nějakou kytku. Prý je
vysoká a má zlaté listy. Ani nevím zda se ji někomu podařilo najít.
Musím říci, že nevím co bych dělala kdybych neměla s sebou moji posilu Marci a Míšu
Swifta z Nebelvíru. Ostatní si příliš nevybavuji, ale o tom vlčím vytí se mi zdá ještě teď. Fakt
díky profesore!
Jako Bludiště není vůbec prima místo. Naštěstí jsme se všichni dostali ven s větší či
menší ouhonou na zdraví. Co tam tedy dělala ta cizí holka to tedy nevím. Tedy aspoň
to někteří říkali, že tam byla nějaká cizí slečna. Jako to je třeba ještě vyzkoumat.
Všechno bych profesoru „šílenci“ odpustila, ale to mu ruplo v bedně bo co? Nahnat prváky do
bludiště?! Jako my jsme měli co dělat, abychom se poprali s Bludištěm. Přece jen jsme ještě
neoprášili prach z našich mozkových závitů a co teprve chudáci prváci. Ti si musí myslet,
že profesor je totální magor. A co hůře ani ho nezajímalo zda jsme se z Bludiště dostali
všichni v jednom kuse. Tak jako tak profesor si to u mne osobně pěkně rozlil. Tedy né, že
by ho to nějak zajímalo. Takové iluze si tedy nedělám. Ale pan profesor by měl ovládat své
vášně. Jako studentský šiml rozhodně nemůže odnášet jeho milostná vzplanutí či pohasnutí.
Co si pomyslí rodičové o naší škole, když dostanou dopis: „Maminko tatínku je to tu prima
jen mne málem uškrtila kytka v Bludišti?“ No to je tedy vizitka. Co říkáte pane řediteli?
Vaše všudybylka
Mara Jade Viessman
Nevím jak Vy milé čtenářstvo, ale já jsem dotyčného tyrana = pana profesora měla celkem ráda až do osudného dne. Považovala jsem ho za pohodového člověka až do osudného dne. Dokonce jsem k němu planula jistým obdivem či náklonností až do osudného dne! A o kom, že to tu plácám? O profesoru Alessandru de Nicolsburgovi! Netuším co se s panem profesorem přes léto stalo a ani nechci představovat co bude dělat svému študentstvu.