Za tu dobu, co jsem v Bradavicích (a to už nějaký ten pátek je), jsem si zvykla na spoustu podivných věcí, které se tu víc než běžně dějí. Číst dál…
Prváčkům zdar!
Tum, tu du dům, ta dá, da dá a da dá… Ano, slyšíte správně, ryk stovek studentů opět probral Bradavické chodby k životu. Zářím počínaje bude škola zase plná života a energie. Dovolte mi, nové neznámé tváře z řad prvního ročníku, abych vás tímto uvítala na naší škole. Číst dál…
Vážení zmijozelští čtenáři a zcela nevážení čtenáři ostatní,
dovolila jsem si vyzpovídat jistou (pro mnohé) velmi známou osobu. Pod vás zajímají postoje jisté Leah Wildrose, tak tento článek je pro vás doslova ušitý na míru. Číst dál…
Další prázdniny za námi, další školní rok před námi a my se opět shledáváme u našich oblíbených listů. Ať už si právě dáváte šálek dobrého kakaa nebo sedíte v dohasínajícím světle krbu v kolejní společenské místnosti, jistě si uvědomujete nevyhnutelnost těchto slov a také tíživou přítomnost několika málo faktů, které vedly k pár změnám. Číst dál…
Když máte nastoupit do Bradavic, pravděpodobně Vám takřka každý rodič či dospělý řekne, že na koleji nezáleží a je úplně jedno, kam Vás moudrý klobouk zařadí, protože všude je to stejné. Nechci Vás připravovat o iluze, ale tohle je školní časopis a ve válce a v lásce je vše povoleno. Tady platí to první. Válka? Možná trochu. Rivalství mezi kolejemi možná není tak silné, jak bývalo kdysi za časů před znovuotevřením, ale stále tu cítíte hmatatelné soupeření. Číst dál…
Opět se nám rok s rokem sešel a tak nastal i další Zmijozelský den. Ten den se udělují některá vyznamenání zelené koleje, takže společenská místnost musela být pečlivě uklizená a vycíděná, prostě se musela jen blýskat. Skřítci prostě měli co dělat. Číst dál…
Přinášíme Vám krátké ohlédnutí za táborákem, který absolvovali Zmijozelští studenti na počest nového školního roku. Dozvíte se nejen, jak to probíhalo, ale navíc, Vás čeká i velice pěkná básnička! Tak neváhejte a čtěte dále. Číst dál…
Nedávno naše společenská místnost přivítala mezi svými temnými zdmi starého přítele našeho drahého kolejního, jistého Lodewijka Coos van Schouttena, jakéhosi ‚odborníka‘ na přestávky. Jinými slovy – ctěná návštěva z ministerstva. Jako každé úterý, i tentokrát se konal diskuzní večer. Vše začalo celkem nevinně vstupem výše zmíněného muže v doprovodu znuděného Primuse Lucase A. Laurieho. Nikdo z nás neměl ani tušení, co bude následovat. Číst dál…
Pohřeb uprostřed síně. Zesnulý zpopelněn na místě. Slzy upustily však jen dvě studentky. Přemýšlíte, co všechno tohle znamená? Co se vlastně stalo? Lekli jste se? Ať už jste na moje první slova zareagovali jakkoliv, zasloužíte si pravdivé vyjasnění situace. Číst dál…
Už to víte? Víte to? A jste si tím jistí stejně jako já? Ano, máme tu červen a rok se nezadržitelně blíží svému konci. Mou milou povinností je prohodit pár řádku s poděkováním, shrnutím, rozloučením se a posledním zasyčením v tomto školním roce. Číst dál…