Letos na Apríla si z nás profesoři opravdu jak se patří vystřelili. Pro ty, kterým ta velká bžunda unikla, nabízíme malý výcuc.
Dlouhá, těžká a napínavá cesta za pokladem proběhla 12. března odpoledne.
Vše to začalo něco málo před pátou hodinou ve velké síni. Červené křeslo najednou promluvilo ke studentům a dalo jim hádanku. Odpověď na hádanku kde se nachází další křeslo si uvědomila jako první Amanda a tak rychle běžela do síně. Mezi tím jsem se přidala k Amandě i já a upalovaly jsme do Velké věže.
Vánoce se nám pomalu ale jistě blíží ke konci, ale i přesto Vás neustále zahrnujeme články z vánočního dění. Od článků, které Vám přejí takové ty zbytečnosti jako jsou zdraví, štěstí a láska ve sloupečku Z redakce až po ty, které teprve přijdou. I naše chladné sklepení (v tomto případě moje maličkost) se rozhodlo, Vás zasvětit do tajů, které se u nás tyto Vánoce dějí. Upozorňuji, že pokud jste slabší povahy, už ted‘ byste měli přestat číst. A Vy hrdinové a odvážlivci, směle pokračujte dál. Číst dál…
Téměř všichni, je téměř každý den potkáváme na chodbách, jíme s nimi u stolu nebo s nimi trávíme volné chvilky venku. Jsou stejní jako my a přitom trochu jiní. O kom to mluvím? Samozřejmě o Prefektech. Nyní, Vám chci totiž představit dalšího z nich, respektive té lepší polovičky. Tentokrát, jsem vyzpovídala Zmijozelskou prefektku Kate McRadcliffovou.
Jak jsi se, co by obyčejná studentka, dívala na Prefekty?
Nó.. *Zamyšlení.* Abych řekla pravdu, nejmenovaní Prefekti mě jakožto nováčka krapet šikanovali, což ale považovali za přijímací rituál noviců. Tudíž jsem je nenáviděla. *Povzdychnutí.* Naštěstí, jsem ale postupem času poznala ty pravé osoby a obdivovala jsem je. Číst dál…
Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Rozhovor – Kate McRadcliffová
Jsou dny, kdy se šprt jako já, prostě nudí. Je po brigádě, úkoly jsou hotové, další nepřibývají, učebnice už znám skoro nazpaměť.. dobře, ne tak úplně nazpaměť, ale daleko k tomu nemám. Přičtěte k tomu hyperaktivitu a vyjde Vám, že někdo takový se dřív nebo později chopí brku a začne psát. Někdo románové dílo, někdo se odhodlá vyzkoušet si novinářskou práci. Dlouho jsem hledala téma, které by mi připadalo dostatečně vhodné. Tu mi z dáli do oka padl třpyt pečlivě naleštěného odznaku. Nápad byl na světě. Jeho první (a já doufám, že ne poslední) obětí se stal Zmijozelský Prefekt Diel Magnus Tarkin. Do rozhovoru se mu moc nechtělo, ale pravděpodobně nakonec zaúřadovala má „hafoní“ očka a tak Vám všem předkládám výsledek. Číst dál…
Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Rozhovor – Diel M. Tarkin
Stává se vám občas, že se vám něco ztratí a vy vůbec nevíte jak se to stalo? Nedokážete si vysvětlit, kam se to jen podělo a jste si naprosto jistí, že jste to jen někam nezahrabali? Tak takovéhle záhady se momentálně dějí na našem Bradavickém hradě a to nejenom vám, pokud jste si při předešlých otázkách odpověděli „ano“ .
Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Obětí ztráty
Drazí čtenáři, je mou nemilou povinností Vám oznámit, že ve sklepení se dějí opravdu podivné věci. A ne ledajaké. To, že mizejí některé domácí úkoly, eseje a úvahy a poté se znova objevují, to je na denním pořádku. Někdo si to prostě potřeboval opsat. Ale, že nám začínají mizet rozepsané, či dokonce hotové články? To je pro mne záhadou. Číst dál…
Jak jistě víte, tento rok po škole začali kolovat fámy o čisté krvi a podobně a obzvlášt‘ ve Zmijozelu to vřelo. Na toto téma tu je již poměrně dost článků, od článku Odkaz Pána Zla až po Úvahu o Zmijozelu. Ale i tak mi to nedalo a tak jsem zaskočil do našeho archivu ve sklepení s úmyslem, vyhrabat jedno hodně staré číslo Hadího Jazyka. Proč? Pamatuji si, že kdysi dávno, podnikli studenti Zmijozelu menší výpravu s profesorem Lukasem W. Goldhairem za historií rodu Zmijozelů. Přes menší potíže se mi článek podařilo získat, avšak ve značně špatném stavu. Dal sem si tedy tu práci a článek přepsal. Některé věci budou možná malinko nepřesné, ale tu hlavní podstatu to má. Jedná se o popis výpravy, který nám vysvětluje nebo nás nabádá k zamyšlení se, jak to vlastně s tou čistokrevností bylo a je. Doufám, že se Vám bude líbit a že konečně pochopíte, že na čisté krvi rozhodně nezáleží. Autorkou článku je Narciska M. Blanche, bývalá studentka Zmijozelu, které tímto moc děkuji.
Číst dál…
Pán zla, všichni jej známe a všichni víme, o koho jde. Našel si spojence, našel si ty, kteří byli ochotni jít s ním a vydal se na cestu k moci. Na cestu, na níž mu měla být pomocnicí a oporou černá magie. Je tomu již přes sto let, co Pán zla dosáhl, před svým prvním pádem, na vrchol své moci. A všichni také víme, co se stalo o několik let později. Při pokusu o zabití Harryho Pottera se z nejasných příčin kletba obrátila proti němu samotnému a z Harryho Pottera se stal chlapec, který zůstal na živu. Zachránce kouzelnického společenství v Británii.
Číst dál…
Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Odkaz Pána Zla?
Kdysi dávno, jsem psal jistou úvahu do jedné z hodin, kterou jsem později i na doporučení publikoval v Hadím Jazyku. Přesto, že se jedná o poměrně starou práci a mé názory jsou dnes již poněkud rozumnější, rozhodl jsem se, tuto práci zveřejnit i tady. Rád bych dodal, že se jednalo pouze o moje pocity a myšlenky, které mi v tu dobu probíhali hlavou a nutno dodat, že každý se může mýlit nebo ne?
„Měl Zmijozelův rod sedm domů –
Salazar jedním z nich – To bylo věží sedmero,
Posvátné krve zelené, Jak sedm větví téhož kmene.“
… Fragmenty kroniky zeleného inkoustu.