Nastoupila jsem letos do druhého ročníku a strašně jsem se těšila na nové prvňáčky, až jim budu moct poradit a zeptat se na jejich dojmy z hradu. Takže mi to nedalo a přihlásila jsem se na patronádu.
Ach, kde jen jsou ty časy, kdy jsme se po večerech proháněli po školních pozemcích, nabití notnou dávkou adrenalinu, který pramenil z nadšení, že nás někdo přistihne (lidově řečeno na houbách… švestkách… a vůbec pokrmu, který by se v tomto spojení dal využít a patřičně zneužít…), a napaří nám trest v podobě drhnutí odporně páchnoucích kotlíků ve stejně odporně páchnoucím sklepení (jako by se zrovna na tuto část Hradu skřítci v úklidu nějak z vysoka-vy-víte-co).
Kde jen ty časy jsou? Číst dál…