Vánoce a oslavy nového roku jsou za námi. Už dávno jsme vystřízlivěli z prázdninového opojení dávkou domácích úkolů. Už dávno nám v uších necinkají rolničky, ale řeči profesorů. Avšak přes tyto pochmurné okolnosti není důvodu klopit smutně hlavu. Pomalu se k nám blíží čas lásky. Vystydlé čaje v konvicích vystřídají nápoje lásky a duchové budou mít na chodbách konkurenci v podobě poletujících amorků. Všemi milovaný svátek svatého Valentýna stojí za dveřmi – odkud přišel a co nám přinese do Bradavic?
Soužití lidí v nebelvírské věži, je jako soužití jedné veliké rodiny: žádné velké tajemství si před sebou nedokážeme skrýt. V současné době došlo k odhalení tajemství, které před námi drží (teda teď už spíš držela) naše slavná prefektka Janie Crucianová. Pomocí několika základních vodítek jsem si vytvořila představu o jaké tajemství se jedná. A protože nejsem ždáný sobec, velice ráda se s Vámi o své poznání podělím. Říkáte, že jde jen o pokleslý čirý bulvár a hloupý nesmysl? Otevřete si zápisky z hodin nebo učebnice a poté posuďte co zajímavější. Myslíte si, že jsou to všechno jen výmysly? Tady nemohu říct nic jiného než: věřte nevěřte..
Ach, kde jen jsou ty časy, kdy jsme se po večerech proháněli po školních pozemcích, nabití notnou dávkou adrenalinu, který pramenil z nadšení, že nás někdo přistihne (lidově řečeno na houbách… švestkách… a vůbec pokrmu, který by se v tomto spojení dal využít a patřičně zneužít…), a napaří nám trest v podobě drhnutí odporně páchnoucích kotlíků ve stejně odporně páchnoucím sklepení (jako by se zrovna na tuto část Hradu skřítci v úklidu nějak z vysoka-vy-víte-co).
Kde jen ty časy jsou? Číst dál…