Naše škola je divná. To bezesporu. Divní studenti, ještě divnější profesoři … a co je nejdivnější? Naši drazí duchové. Ano, ano. Jsou hluční, je jich tolik, že se v nich pomalu nevyznáme a „soukromí“ ve svém osobním slovníku nemají – z toho pak vznikají drby a ošklivé pomluvy. A co teprve nově objevení duchové? Ti jsou snad ještě horší než normálně známí! Ale to už krapet přeháním. Opravdu tu nechci nikomu vysvětlovat žebříček divnosti, každý ho máme trochu jinak. Ne. Chci Vám „jen“ představit ducha, kterého jsem, Teddymužel pro mě, poznala zrovna nedávno. Tlustý, možná padesátiletý muž s jedním okem a dírou do hlavy, kde není vidět ani stopa po vlastnictví mozku, což leccos vysvětluje. To je Bezoký Karlos. Že jste dosud měli tu smůlu a nepotkali jej? Buďte rádi! Číst dál…