Bradavičník

Jejich revírem jsou studenti, jejich tempo je vražedné. Jejich protivníci to absolutně nemohou ustát.

Číst dál…

Zatím, co se celá škola těšila na Halloween, nám (a Mrzimorským) se pár dní před oním svátkem, stalo něco zvláštního. Kdokoliv, kdo toho večera vstoupil do společenské místnosti, se ocitl kdesi jinde.

Číst dál…

Před pár dny jsem se zúčastnila seznamovacího táboráku Zmijozelské koleje. Začátek byl naplánován na šestou hodinu večerní, kdy se na mýtinu začali pomalu trousit háďata v doprovodu naší slečny kolejní Jane Boneové.

Číst dál…

Já jsem si sama nikdy nedokázala představit, že bych měla vlastní domácí zvíře. Moc práce, moc zodpovědnosti. Nechápejte mě špatně, zvířata já mám ráda (teda jak která, s takovým potkanem mi asi moc radost neuděláte) a ráda rozmazluji cizí mazlíčky. Když mi tak moji rodiče o prázdninách oznámili, že pro mě mají speciální dárek k patnáctým narozeninám, který mi musí dát předem, protože by mi ho jinak dát nemohli, ani ve snu mě nenapadlo, že to co dostanu, bude kotě.

Číst dál…

Jak si někteří moji zelení spolužáci jistě všimli (a pokud jste si nevšimli, tak hanba vám), tak jsme se rozhodli pro naše zelené spolužáky letos vytvořit Sportovní Spolek, který by měl každou hodinu zaměřenou na nějakou super aktivitu na odreagování od domácích úkolů. Hned ze začátku měl náš Spolek menší problémy v organizaci, ale nakonec mám pocit, že hlavní organizátorka celého spolku (kterou jsem mimo jiné já) to zvládla a přinesla vám v průběhu roku pár zajímavých akcí.

Číst dál…

Za těch pár let svého působení na škole už jsem si zvykla na spoustu podivných věcí, které se tu dějí (především zmiňuji někdy ne zrovna příjemné a ukecané obrazy). Už ani tak neprožívám to, že kolem mě co chvíli proletí duch, nebo, že se mi změní schodiště přímo pod nosem, teda pardon, pod nohama, a já pak běhám jak šílená po celém hradě a hledám cestu, abych opět nepřišla pozdě na hodinu přeměňování. Co mě ale asi nikdy nepřestane udivovat, jsou někteří zdejší studenti. Někteří jsou drzí, i když jsou mladší než vy, ale na ty já teď nenarážím. Moje zmínka spíš patří takovým, podivným obyvatelům hradu, kteří vcelku neustále jednají více než kuriozně. Když narazíte na jednoho denně, tak vás to třeba mírně pobaví, co se ale stane, když máte, stejně jako já, den blbec s velkým B a potkáte jich celou hromadu? Číst dál…

Ačkoliv už je školní rok v plném proudu a vy si říkáte, že nemáte šanci vymanit se ze škatulky průměrných, nevýrazných a nudných studentů, ráda bych vás tímto článkem přesvědčila o pravém opaku. Promeškali jste první dobrý dojem a první tři měsíce jste se prezentovali jako zalezlí hraboši v zadní části učebny? Pojďme se podívat, co se na tom dá změnit. Číst dál…

Slizolinské vedenie po odchode Leny a Teily zmenilo zloženie. Máme tu exkluzívny rozhovor s jednou jeho novou členkou. Je krásna, mladá, šiestačka, NKÚ-čka má za sebou, okolo nej sa vznáša pohrdlivý opar a jej meno je známe po celom svete… Číst dál…

Ve svém dnešním článku vám ukážu, co mi chybí v Bradavicích, myšleno z mudlovských vynálezů, a také vysvětlím proč. Takže se pohodlněji uvelebte ve svém křesle, posteli, školní lavici, či kde si Bradavičník čtete, doplňte zásoby kakaa a ponořte se do mých myšlenek. Číst dál…

Ten pocit, určitě znáte: Bradavice! Konečně! Rozezní se ve Vaší hlavě, jakmile se nadohled objeví známý obrys Bradavického hradu. První ponávratové dny, jsou tu opojné. Čověk nedá hůlku z ruky, po ložnicích neustále lítají nějaké ty předměty, jelikož, kdo by si podával knihu, když si ji může přivolat. Na čtení učebnic se čeká do noci, abychom si mohli vyzkoušet, jestli naše Lumos funguje pořád stejně a o milé tradici barvit svým spolužákům vlasy do různých odstínů růžové ani nemluvím. Je to zkrátka období šteští, šprýmů a nadšeného vyprávění historek z prázdnin. Prostě paráda. Tak toto období u mě trvalo přesně dvanáct hodin a třicet jedna minut.
Ptáte se proč? Tak tedy první vystřízlivění proběhlo hned druhý den ráno. Vzbudila jsem se ukrutně brzo a v ne zcela bdělém stavu jsem si to rovnou zamířila do kuchyně, kde jsem tušila mamčiny bezvadný lívance. Že nejsem doma, mi došlo až v okamžiku, kdy mě velmi nevybíravým způsobem vyčinil jeden z obrazů, ne nepodobný mému orci. S pocitem smrtelné ranní únavy, jsem ho totiž začala přemlouvat, aby mi na dnešek napsal omluvenku, že jsem asi nějaká nachlazená a tudíž dneska raději zůstanu doma. Náhlé procitnutí způsobené ostrým vyhubováním (no ty pochodně a kamenné stěny mi taky mohly něco napovědět), bylo rychlé a ještě rychlejší můj úprk zpět do spolky a do ložnice. Mám totiž supr pyžamo bez kterého prostě neusnu, jen bohužel vypadá jako kostým králíka. A o promenádu v tomto úboru moc nestojím. Naštěstí je vážne hodně brzo ráno a na chodbě není ani živáčka.
Převléknu se tedy do něčeho příhodnějšího a vzhledem k probuzení mých čichových buněk se rozhodnu navštívit koupelnu a trochu se vydrhnout. Jenže ouha, další nesnáz. Společná koupelna. A všichni prváci se nejspíš rozhodli přivstat, aby jim něco neušlo. No nic, trpělivě si počkám a hezky voňavá se vrátím do ložnice, kde moje spolužačky právě vstávají s podobně zmatenými výrazy na tváři, jaký jsem já sama měla před chvílí. Už už se jim chci trochu vysmát, ale můj nos je znovu atakován vlezlým zápachem. S vědomím, že já to už být nemůžu se začnu pídit po pokoji. No jistě, já zapoměla na kuchařské umění jedné z maminek mých spolubydlících! Minulý rok to trvalo měsíc, než balíček z domu snědla a pokoj přestal připomínat skladovnu zelí. A osvěžovací kouzlo v nedohlednu, zasténá můj nos, když si připomenu učební plán na tento rok. No nic, to se přežije, povzbudím se a řádně ustrojena vyrazím na snídani.
Po cestě se na mě všichni vesele usmívají, což mi zvedne náladu a úsměvy vřele opětuji. Dokud někdo společně s veselým úsměvem neutrousí poznámku: „Hezký pyžamo…“ Na místě ztuhnu a v hlavě mi šrotuje, kdo mě ráno přece jenom zahlídl. No jasně, obrazy! Plácnu se dlaní do čela a zaskřípu zuby. Jak jsem na tu jejich drbárnu mohla zapomenout! Obrním se tedy myšlenkou, že moje pyžamo v drbech nejspíše rychle vystřídají nějací cicmající se třeťáci, a začnu si nakládat míchaná vajíčka. Paráda, kvůli těmhle snídaním to všechno stojí za to. Naliji si šťávu a zasněně si začnu prohlížet právě přilétajíci sovy. Je to docela impozantní podívaná, pomyslím si při pohledu na kroužíci ptáky. Jen doufám, že moji poštu letos nosí jiná sova než v prváku, protože jestli ne… Myšlenku nestihnu dokončit, jelikož povědomá sova se nadšeně snese na stůl při čemž na mě převrhne šťávu i několik vajec. Přitom divoce mává křídly a s hrdým pohledem ke mně natahuje nožku. Jasně, nic se nezměnilo. Odevzdaně odvážu dopis, nadšené sově hodím kus slaniny a vracím se do ložnice se převlíct.
Po cestě do zmijozelského sklepení se můj naštvaný výraz nakonec stejně změní v odevzdaný smích. Ať už je to jakkoliv šílené, zdejší rána prostě mají svůj půvab. A tak nad tím se smíchem kroutím hlavou, když před zavřeným průchodem do spolky marně přemýšlím, kdy se asi tak stihlo změnit heslo.

Viktorie Bennett