Stejně jako všichni starší studenti jsem si už párkrát zažila cestu kočárem do hradu. Nikdy mi to vlastně tak úplně nedocvaklo, ale ve světle poslední cesty, mi došlo, že to nebylo poprvé (a nejspíš ani naposledy), co se nám cesta něčím zkomplikovala. Zažila jsem už divné zvuky z lesa, poruchu kočárů, ale co jsme si vytrpěli tentokrát, bylo něco neslýchaného. Číst dál…
Všem studentům, zaměstnancům a ostatním obyvatelům hradu se na vědomí dává, že: Číst dál…
Tuhle jsem si vzpomněl na svůj rozhovor s bratrem ohledně toho, jak se (ne)stát prefektem. A jak jsem si na to vzpomněl? No, hlavně díky tomu, že jsem přemýšlel, jak se takový prefekt vybírá a podobně.
Následkem toho jsem se rozhodl spáchat krátkou básničku. Omluvte, prosím, mé rýmy, nikdy jsem neříkal, že bych byl nějak zdatný v poezii, ale snažil jsem se. Zde jsou mé verše.
Školní rok sotva začal a již je z mnoha stran slyšet brblání a protesty. Skleslé tváře, závistivé pohledy, někdo dokonce i pár slziček uronil. Čím to jenom je, že z Velké síně po zařazování odchází část studentů s širokým úsměvem a druhým zbydou jenom oči pro pláč? Na tuhle otázku jsem si dovolila nalézt odpověď a teď se o ni s vámi ráda podělím, Moudrý klobouk je totiž zkorumpovaný!
Prázdniny utekly jako voda a my opět zasedli do lavic. Mnozí z Vás by jistě rádi ještě alespoň pár dní lenošili a užívali si blažené volno, leč nedá se nic dělat. Nač ale zoufat? Uchovejte si vzpomínky na určitě krásné prázdniny a přivítejte nový školní rok s otevřenou náručí!
Číst dál…
Tak jsem se rozhodl zas provětrat své sově křidélka, a to docela zajímavým způsobem. Prostě jsem jí k noze přivázal dopis a dal jí rozkaz, ať ho hodí na hlavu těm, kteří se jí zalíbí. Číst dál…
Sprevádza nás celý rokfortský život. Striehne na zábudlivcov aj odvážlivcov. Jej zástancovia (čítaj: veľactené profesorstvo) sa nevedia dočkať, kedy niekoho načapajú a dajú mu „co pro to“, že vyliezol, kedy nemal. Ale čo na to študáci? Vybehla som trošku medzi davy a popýtala som sa na názory práve ich (vlastne vás).
Taky někdy přemýšlíte o tom, kdo je ten kluk věčně zahalený v kapuci, kterého potkáváte každý pondělek na chodbě ve třetím patře? Anebo kdo je ta slečinka, co se den co den promenáduje po nádvoří? Já jsem si na bradavické osobnosti posvítila. Tedy nemyslím tím osobnosti jako nějaké slavné hvězdy. Těch tu asi moc nemáme. (I když… nikdy nevíte, jestli se váš učitel Obrany ve volných chvílích nevěnuje modelingu, že.) Já myslím ty osobnosti vnitřní. Víte, co myslím? Ne? No, to nevadí… Číst dál…
S novým školním rokem se o slovo hlásí i starý dobrý Bradavičník a jednotliví šéfredaktoři!
Hodně studentů, jejich příslušnost nepatří zrovna do Nebelvíru asi moc netuší, co právě lvíčata vlastně ve svém volném čase podnikají. Já osobně například Havraspárské často potkávám v knihovně, Mrzimorské v klubovně a Zmijozelské většinou jen letmo na schodech, nebo při večeři ve Velké Síni. Ale co se lvíčat týče, kde nás asi nejčastěji potkávají ostatní? Číst dál…