Někdy se situace vyvine úplně jinak, než byste čekali. Ať už hůř nebo lépe. V mém případě se nakonec vše osvětlilo a nebylo to zase tak tragické. A tak tady pro Vás mám pokračování, aneb den po mém prokletí. Číst dál…
Vskutku běžné pondělní odpoledne. Kdyby mě jen netížila ta hromada úkolů, neúprosných úkolů, jejíž termín odevzdání se stejně neúprosně blíží, byl by to docela pohodový den. Ovšem má cesta z šestého patra mi byla osudová. Číst dál…
Četla jsem tuhle jednou zajímavou milovskou knihu, kterou si můj drahý starší bratříček přivezl od tety z Evropy. Nevím, odkud přesně, ale jména na obálce zněla cize. V životě jsem je neslyšela. Věra Mrkosová a Václav Richter. No není to jazykolam. Na každý pád mě některá slova inspirovala k báječnému nápadu. Bavíte se rádi? Pak jistě oceníte krátkou prózu ze školních lavic milovské školy, kam přijde na návštěvu profesor kouzelník. Číst dál…
Jak už jsme všichni věděli dopředu, na 25.12. odpoledne v 15 hodin byl naplánovaný sjezd na čemkoliv. Místo konání byl svah od hradu k šafářově chýši. Někteří z nás si toto odpoledne nechtěli nechat ujít za žádnou cenu, jiní se přišli pouze podívat na své kamarády a někteří sjezdům neholdují a dali přednost rovné ledové ploše jezera. Číst dál…
Jistě taky sníte o dni, kdy si budete moct se školou dělat, co chcete. Profesoři odjedou někam do Tramtárie a vy máte svobodu. Konečně bitka ve velké síni, potopa v prefektské umývárně a pořádně zdemolovat chodbu u sborovny. Tyto sny se staly skutečností. Při poslední závěrečné slavnosti jsme všechno v rukou měli my, studenti. Já bych vám ráda připomněla jaký sen, že to stal skutečností.
Poslední dobou to vídávám stále častěji. Studenti sedí v klubovně mezi haldou měkounkých polštářů, v jedné ruce makový koláč, v druhé pořádný hrnek kakaa a s blaženým úsměvem na rtech se přecpávají k prasknutí. Ne, že bych sama tvořila kdovíjakou vyjímku, ale musíme si přiznat, že takovou tou věcí, které se říká zdravá strava, se živí jen málokteří z nás. A jestli vůbec. Číst dál…
Není tomu ani tak dávno, co se na jisté nástěnce ve druhém patře objevil pergamen s poutavým titulkem „Známe se?“. Koho však napadlo, že se jedná o špatně umístěný seznamovací inzerát naší staronové profesorky Lucii Lex Liu, zjistil po přečtení několika následujících řádků, že se k jeho smůle jedná jen o další ze soutěží, jež na nás vedení přichystalo. A o co, že to vlastně kráčí? Zkrátka a dobře, máme se seznámit. Číst dál…
Snad každý si v poslední době povzdechl před zavřenými dveřmi sekretariátu školu. Jaké ale bylo překvapení prvních „šťastlivců“, když se ze zvyku opřeli o dveře a ty je pustily dál. Číst dál…
Nuže, asi by Vás zajímalo, o čem by mohl tento článek být. Je to příběh o tom, proč se nesmí do Zapovězeného lesa. Co Vás v něm „krásného“ čeká a jak je ve skutečnosti nebezpečný. Chtěla jsem tím poukázat na Školní řád a pravidla, která se často nedodržují a pak se studenti diví, že je napadne v lese kentaur nebo, nedej Merline, něco horšího. Přeji příjemné počtení. Číst dál…
Jsou tresty, které vyčerpají. Jsou tresty, které nás donutí k zamyšlení se nad naším chováním. Jsou tresty, která nás nudí. Jsou tresty, které nás baví, ale i přes to si je nechceme zopakovat. Číst dál…