Jistě každý znáte ten pocit, když vás nahlodá malý červíček, a máte prostě pocit, že jít lovit bobříka Večerky je to nejlepší, co se dá dělat s dnešním načatým večerem. Tak vezmete svého nejlepšího kámoše (popř. kámoše, pokud nevlastníte nejlepšího) a jdete prostě na to. Jistě nemusím popisovat, jaký je to pocit, když děláte něco zakázaného, protože takový pocit všichni známe a nejspíš bych to ani nesvedl.
Tuhle jsem dostala hodně zajímavej trest. Samozřejmě od mojí nejoblíbenější všemi milované prefektky, tenhle rok novopečené, od nejoriginálnější osoby na hradě. Ona osoba mě přistihla venku po večerce, a to byste nevěřili, co za trest jsem vyfásla! Tak trochu jsme spolu klábosily o tom, že mi nejde jedno z těch „nejprimitivnějších“ kouzel, prej Lumos nebo tak nějak se to jmenovalo.
Pondělí 6.11.2079 (ano, trochu starší datum, ale před Vánoci se toho dělo tolik), polední pauza a já si to mířím do Velké síně na oběd jako každý jiný den. Kdo všechno mě vytočil k nepříčetnosti přeskočím. Důležité je, že jsem odlovila dva dobrovolníky na čištění kotlíků! Zbývalo jen u profesorů lektvarů zjistit, kdo by potřeboval nějaký ten parádně připečený, zaneřáděný a třeba i zapáchající kotlík vyčistit. Číst dál…
Je to tu zas. Den se sešel se dnem, noc s nocí … a opět se všichni shledáváme ve školních prostorách. Někdo nadšeně výská, jiný se zase tváří jakoby ho někdo mučil a profesoři to vše doprovází otrávenými a přehnaně znavenými výrazy. Tímto, samozřejmě, všechny, bez rozdílu věku, pohlaví či původů, vítám v novém školním roce! A hned na úvod pro Vás mám jednu nepříjemnou záležitost. Jak už nadpis sám napovídá, né vše je v úplném pořádku, jak se zpočátku zdálo. Číst dál…
Den po zařazovací slavnosti, pro někoho den jako každý jiný. Nové tváře Bradavického hradu spolu se staršími studenty se kochají prozatímní pohodou, bez jakéhokoliv stresu vůči učení. Upřímně řečeno, jsem si myslela, že to bude úplně „normální“ den. Číst dál…
Jsou Vánoce, a to je čas, kdy lidé dělají věci, které by během roku určitě nedělali. Například já. Všichni víte, že moje novinová rubrika je Čmuchal. Ale jelikož jsou ty Vánoce, tak jsem se rozhodla přijít s normálním a nečekaně objektivním a nekritickým a ryze vánočním článkem. Takže si můžete všichni nebelvírští oddechnout, protože o vás tenhle článek není. Teda… skoro všichni. Až na jednu osobu.