Bradavičník

Již dlouho čekáte na nějaký netypický článek? Na něco k zamyšlení? Na něco, jež Vás donutí přehodnotit své názory? Tak jste se dočkali. Náš pravidelný přispivatel LUARTRIE se totiž rozhodl, zveřejnit další část svého pisatelského já. Dnes se však nejedná o povídku, nýbrž spíše o vskutku netradiční esej na velmi ožehavé téma. Jak již napovídá nadpis článku. Setkáme se zde s pocity a názory samotného autora, jež nám nejsou nijak vnucovány. Ale, které nás nutí se zamyslet. Chcete-li si přečíst něco odlišného, neváhejte a pokračujte. Číst dál…

A máme tu prvního pisálka. Přináším Vám první z mnoha slíbených povídek, fikcí, báchorek a Salazar ví, čeho všeho. Tyto řádky na mne zapůsobili prazvláštní dojmem a sám autor přiznává, že se jedná o část jeho práce na hodinu Démonologie. Za toto zveřejnění získává autor samozřejmě odměnu. Neváhejte tedy, a nechte se pohltit naším prvním příběhem. Příběhem o lidskosti. Příběhem, který spousta z nás zná. Krátkým příběhem o Faustovi. Číst dál…

Jistě jste si stejně jako já povšimli jak moc lidí se v Bradavicích neustále něčemu chichotá, dává hlavy k sobě a špitá tichá slovíčka. Jasně, asi vás napadne, že třeba spolu choděj, ale mám pocit, že čeho je dost, toho jo dost. Číst dál…

Milí studenti, vážení kolegové, zábavní duchové a jiné obyvatelstvo hradu,

tímto Vám dávám na vědomí, že od dnešního dne jsem tu s profesorkou Sophie G. Florentini (Která o tom ještě neví) připravil každodenní rozvičku a běh okolo hradu přes jezero až kam nás nohy donesou!

Ptáte se jaký to bude mít účinek?! Na to mám pro Vás jednoduchou odpověď; pro Vaši fyzičku! Ano, slyšeli jste dobře! A tato věcička Vám pomůže při mnohém, nevýmaje lepšího kouzlení, zdravého života etc..

Takže se na Vás budeme těšit každičké druhé ráno od 7.00 hod.

Sraz bude na nádvoří, kde se rozutíkáme podle nálady.

Pokud nějaký profesor zaspí, neváhejte a nečekejte na něj. Běžte si zlepšit kondici i bez něj. Ale ať se v pořádku vrátíte na vyučování! Číst dál…

Snad každý z nás se již setkal s potulujícícm se studentem nebo minimálně někoho slyšel o nich vyprávět. Toulkařem se koneckonců může stát vlastně kdokoli. Je to tak jednoduché, stačí jednou či dvakrát zabloudit cestou k učebně a už je z vás toulkař. Neboť ve chvíli kdy zabloudíte, tak najednou zjistíte kolik krásného je na tom, když se ocitnete sami v prázdné chodbě do níž vysokými okny pronikají zářivé paprsky zapadajícho slunce.

Číst dál…

Jak jistě víte, tento rok po škole začali kolovat fámy o čisté krvi a podobně a obzvlášt‘ ve Zmijozelu to vřelo. Na toto téma tu je již poměrně dost článků, od článku Odkaz Pána Zla až po Úvahu o Zmijozelu. Ale i tak mi to nedalo a tak jsem zaskočil do našeho archivu ve sklepení s úmyslem, vyhrabat jedno hodně staré číslo Hadího Jazyka. Proč? Pamatuji si, že kdysi dávno, podnikli studenti Zmijozelu menší výpravu s profesorem Lukasem W. Goldhairem za historií rodu Zmijozelů. Přes menší potíže se mi článek podařilo získat, avšak ve značně špatném stavu. Dal sem si tedy tu práci a článek přepsal. Některé věci budou možná malinko nepřesné, ale tu hlavní podstatu to má. Jedná se o popis výpravy, který nám vysvětluje nebo nás nabádá k zamyšlení se, jak to vlastně s tou čistokrevností bylo a je. Doufám, že se Vám bude líbit a že konečně pochopíte, že na čisté krvi rozhodně nezáleží. Autorkou článku je Narciska M. Blanche, bývalá studentka Zmijozelu, které tímto moc děkuji.
Číst dál…

Pán zla, všichni jej známe a všichni víme, o koho jde. Našel si spojence, našel si ty, kteří byli ochotni jít s ním a vydal se na cestu k moci. Na cestu, na níž mu měla být pomocnicí a oporou černá magie. Je tomu již přes sto let, co Pán zla dosáhl, před svým prvním pádem, na vrchol své moci. A všichni také víme, co se stalo o několik let později. Při pokusu o zabití Harryho Pottera se z nejasných příčin kletba obrátila proti němu samotnému a z Harryho Pottera se stal chlapec, který zůstal na živu. Zachránce kouzelnického společenství v Británii.
Číst dál…

Kdysi dávno, jsem psal jistou úvahu do jedné z hodin, kterou jsem později i na doporučení publikoval v Hadím Jazyku. Přesto, že se jedná o poměrně starou práci a mé názory jsou dnes již poněkud rozumnější, rozhodl jsem se, tuto práci zveřejnit i tady. Rád bych dodal, že se jednalo pouze o moje pocity a myšlenky, které mi  v tu dobu probíhali hlavou a nutno dodat, že každý se může mýlit nebo ne?

„Měl Zmijozelův rod sedm domů –
Salazar jedním z nich – To bylo věží sedmero,
Posvátné krve zelené, Jak sedm větví téhož kmene.“
… Fragmenty kroniky zeleného inkoustu.

Číst dál…