Závěr, čili konec šmitec
Ti z vás, kdo čtou mé příspěvky pravidelně, asi tuší, že má adaptace na bradavické podmínky a pravidla neprobíhala zejména v prvních dnech a týdnech nejsnadněji. Řekněme si to zcela otevřeně a bez obalu: byl to horor.
V Bradavicích jsem letos poprvé a hned takové šoky! Už při cestě do Prasinek nás pěkně vyděsil vlak, byli jsme málem sežráni jakýmisi potvorami s kotli plnými vroucího čehosi, co rozhodně nevonělo příliš vábně, následná cesta v loďkách do hradu byla snad ještě horší.
Už to víte? Víte to? A jste si tím jistí stejně jako já? Ano, máme tu červen a rok se nezadržitelně blíží svému konci. Mou milou povinností je prohodit pár řádku s poděkováním, shrnutím, rozloučením se a posledním zasyčením v tomto školním roce. Číst dál…